Financování malých obcí aneb malé obce - žádné obce

2008 / Čas od času proskočí v médiích zprávy, které se při správném poskládání slijí v pěkně nehezkou mozaiku. Tak například byla uveřejněna zpráva o tom, že Vysoká škola ekonomická v Praze vypracovala pro Ministerstvo financí analýzu toho, jak "spravedlivě" je celkový koláč daní v tomto státě přerozdělován obcím. Analýza dochází k závěru, který se dal očekávat: že totiž současný systém poskytování daní obcím je nespravedlivý k malým obcím, což v důsledku znamená, že mají malé obce finance tak sotva na pokrytí základních funkcí a minimální údržby – o investicích a kvalitě poskytovaných služeb radši vůbec nehovořme.

Další kousek do mozaiky: reportáž ČT v Poslanecké sněmovně a dotaz reportérky, zda výsledky analýzy poslance vybudí k ochotě systém rozdělování změnit a nespravedlnost vůči malým obcím zmírnit. Výslednou odpověď lze shrnout do cynického sdělení: Je to nepravděpodobné, neboť malé obce nemají tak silný lobbing jako ty velké. Jak vidno, některým poslancům už ani nestojí za námahu hledat voličsky přijatelné argumenty.

A k doplnění obrazu zpráva třetí: vlivem finanční krize je, nikterak překvapivě, zaznamenán nižší výběr daní. Pro malé obce to znamená, že z menšího koláče dostanou ještě zanedbatelnější drobek.

Nová úprava přerozdělování daní se bude tvořit během tohoto roku a má začít fungovat od začátku roku 2010. Jistě bude zajímavé sledovat, jak volání malých obcí, nyní ještě naléhavější ve ztížených podmínkách probíhající ekonomické recese, dolehne k uším našich zákonodárců. A nemusí to být pouze silnější lobbing, který by mohl způsobit nechuť vyjít malým obcím vstříc. Malé obce jsou na výnosech z daní a státních dotacích existenčně závislé a mají nesrovnatelně menší příležitosti si přilepšit vlastní hospodářskou činností. S nepříliš silnou nadsázkou lze konstatovat, že takto nastavená fiskální politika činí z obcí vazaly státu. Ekonomický tlak má tudíž přinést jeden vedlejší efekt, a to slučování obcí - nebo jinými slovy ekonomicky vynucený zánik malých obcí. Tohle není spekulace, nýbrž vážně míněný argument Ministerstva financí jako předkladatele zákona o rozpočtovém určení daní.

Finanční přiškrcení má pro malé obce i neblahý důsledek omezeného přístupu k evropským dotacím. Spirála hendikepu se tak vytáčí do nepříjemných obrátek - malé obce nemají finanční prostředky ani na zpracování projektů, ani na předfinancování dotovaných investic. Nedostatečné finanční zázemí způsobené nízkým podílem na výnosu z daní malým tak obcím zároveň znemožňuje získat větší prostředky na investice, reprodukci majetku i na programy vedoucí k vyšší kvalitě života v obcích a omezení migrace do měst.

Stát má dle Ústavy napomáhat výkonu veřejné správy i na jejím nejnižším stupni - v obcích, tedy i těch nejmenších. K témuž bohulibému cíli se Česká republika ostatně přihlásila již v roce 1999 podepsáním Evropské charty místní samosprávy. Dalo by se tedy očekávat, že bude podporovat stávající legitimní struktury a oceňovat zájem a ochotu lidí spravovat si své věci v mezích daných zákonem. Stát přitom dlouhodobě argumentuje tím, že roztříštěná sídelní struktura do nebývale vysokého počtu obcí (6.249 dle ČSÚ) je na překážku ekonomické a efektivní veřejné správy a že malé obce nejsou schopny správu zajistit v požadované kvalitě. Nemělo by však být řešením spíš spravedlivější přerozdělení výnosu z daní a snížení byrokratické zátěže, která je na malé obce naložena?

V letošním roce tedy budeme svědky boje o onen koláč veřejných financí a o to, který stupeň veřejné správy si z něj kolik ukousne. Jen aby dřív, než se malé obce k tomuto koláči vůbec dostanou, si je stát nenamazal na chleba.