Bojuji za úplné očištění svého jména

Obviněna z přijetí úplatku a vzata do vazby jsem byla oficiálně 13. 10. 2006, kdy jsem byla zatčena na ruzyňském letišti. Jediným "důkazem" proti mně byla nepříliš jasná videonahrávka pořízená skrytou kamerou, na níž jeden ze dvou aktérů říká, že pro Věru (blíže nespecifikovanou) jsou určeny dva miliony korun. Šlo o případ sporné dotace z evropských fondů vyplacené projektu BONO PUBLICO. Z vazby jsem se dostala po 33 dnech a teprve po roce a půl soud konstatoval, že moje obvinění bylo nesmyslné a vykonstruované.

V současné době se domáhám na České republice náhrady všech majetkových i nemajetkových škod, které mi svým neprofesionálním přístupem způsobili její zaměstnanci - pracovníci Policie ČR a justice. V této části mých osobních stránek soustřeďuji všechna podstatná fakta a novinky k celé kauze.

Technicky vzato bylo obvinění jednoznačné. Kdyby mi někdo zaplatil, musely by mu ty peníze někde chybět a mně přebývat. To přece nemůže být problém prošetřit. Myslím si, že už při domovní prohlídce v mém skromně zařízeném bytě 1 + 1 koupeném z větší části na hypotéku (který je kromě auta - tehdy z větší části pod leasingem - mým jediným majetkem), jim mohlo začít svítat. Navíc jsem v době údajného úplatku úspěšně prošla bezpečnostní prověrkou, kdy se obrazně řečeno vysvlečete do naha, vše se prověřuje - kontakty, majetek, peníze. Zkrátka - těsně po svém zatčení jsem věřila, že se to "nedorozumění" do druhého dne vysvětlí, policie se mi omluví, půjdu domů a začnu znovu normálně žít.

Ve vazbě jsem nakonec strávila 33 dnů. Trestní stíhání proti mně bylo zastaveno v červenci roku 2008 - tedy po 18 měsících hanby a života občana druhé kategorie. V usnesení o zastavení se praví, že je nadevší pochybnost, že se trestný čin nestal. Důkazní situace přitom byla naprosto stejná jako na začátku!

Někde jsem četla, že korupce je údělem slabých. Naprosto s tím souhlasím a prohlašuji: Nikdy jsem nebyla tak slabá, abych se nechala koupit! Takové životní krédo má ale tváří v tvář obvinění s kulatým razítkem státu bohužel cenu zlámané grešle.

Téměř každá obtíž má ale své kladné stránky. Mně prožití si onoho pomyslného dna otvírá nový pohled na lidi, věci a děje. Dalo mi jakési hlubší poznání a nadhled, rozeznání podstatného od podružného... Taky jsem se naučila vážit si svobody a normálního života, protože už vím, že to není samozřejmost...