Mámě stoprocentně věřím

Vydáno: 10.10.2008 / autor: adj

Mnozí lidé do tisku vyjádřili své názory na moji mámu (Věru Jourovou), leč společenská objednávka, jíž se snaží média vyhovět, o některých názorech nechce ani slyšet, ani číst. Tato rubrika ji jistě nepotěší, neboť zahrnuje všechny názory, které zde jejich autoři chtěli zveřejnit, a to bez jakýchkoli zásahů do psaného textu. Každý názor obsahuje i jméno autora. Děkuji přispěvatelům i čtěnářům.

Adam Joura

Proč věřím Věře Jourové, že je nevinná?!

Vydáno: 10.10.2008 / autor: Ing. Kamil Dörfler

Vlastně musím říci, že jsem na 100% přesvědčen, že je nevinná a zároveň vyjádřit své zděšení nad tím, co se stalo. Absurdní a neuvěřitelné! Balkán! Možná, že si většina lidí řekne, že na každém šprochu je pravdy trochu. Ale Věře Jourové věřím. Že je to celé špína, to je nepochybné, ale ona má ruce čisté.

Jak se známe

S Mgr. Věrou Jourovou jsem jako s ředitelkou odboru a později náměstkyní na MMR spolupracoval dva roky, byl jsem její podřízený. Dosud jsem v životě neměl lepšího vedoucího. Kdo jí alespoň jednou v životě potkal, ví, co mám na mysli. Profesionál a přitom lidská a s humorem. Dokázala (samozřejmě ne sama, ale jako vedoucí týmu) spustit nejkomplikovanější program financovaný z fondů EU.

Konzultace - denní chléb

Na tom, zda žadatelé správně pochopí pravidla programu a uspějí se svými projekty závisel i úspěch programu. Konzultace byly každodenní činností, od referentů na krajských úřadech, přes pracovníky Centra pro regionální rozvoj, až po úředníky ministerstva. Vedle toho samozřejmě poskytovaly asistenci i desítky, možná stovky poradenských firem.

Veřejná informace za dva miliony

Všechno, z čeho mohla Mgr. Věra Jourová při svých konzultacích vycházet (tzv. bodovací tabulky), bylo zveřejněno na webu. Záměr byl jasný: transparentnost. Na rozdíl od dotací poskytovaných z národních prostředků, kde se obtížně dozvíte i základní pravidla programu, natož hodnotící kritéria, bylo toto považováno u evropských fondů za samozřejmost.

A co to vlastně náměstkyně poradila? Pokud vím, tak dotyčný projekt v prvním kole vypadl. Aby také ne. Kromě jiného bylo podmínkou, že to musí být velký investiční projekt s nadregionálním významem s náklady nad 90 mil. Kč. Dále se například hodnotilo partnerství, a těžko se dalo uvěřit, že může dojít k nějaké reálné synergii s organizací někde od Liberce. Takže náměstkyně podala selskou radu, najít si raději místního partnera a snížit požadavek na dotaci ve vztahu k celkovým nákladům. A za tohle dva miliony, pánové?

Náměstkyně to nemohla ovlivnit

Když jsme po očku pozorovali různé žadatele, zejména pány starosty, kteří docházeli na odbory rozdělující domácí dotace, vždy jsme se utěšovali pocitem, že u evropských programů to nejde ovlivnit. To bylo také zaklínadlo, které nás dlouhodobě chránilo před různými tlaky zvenčí a shora. Na ministerstvu jsme stanovili po konzultacích s kraji hodnotící kritéria a vlastní bodování pak prováděli pracovníci kraje. S výjimkou velkých projektů cestovního ruchu, kdy příjem a hodnocení prováděl jiný odbor ministerstva. Upozorňuji, že to byl odbor, který patřil pod jiného náměstka, to byla podmínka programu. Ze znalosti vztahů na ministerstvu jsem navíc přesvědčen, že ani na neformální bázi nemohla náměstkyně ovlivnit konkrétní osoby provádějící bodování. Při zasedání výběrové komise se vzdala hlasovacího práva (navíc už stejně bylo obodováno). Pokud odněkud fouká, tak odjinud.

A proč Věře Jourové věřím

Věřím jí, protože s Mgr. Věrou Jourovou jsem zažil dost, abych nabyl přesvědčení, že by úplatek nikdy nevzala. Vím i to, co již bylo zveřejněno, tj. že nebyla ochotna dostatečně pomoci projektům, které se tak říkajíc chtěly shora (ono to totiž dost dobře nešlo a pánové to nechtěli pochopit). A právě proto ji někteří neměli rádi a šířili různé pomluvy. Věřím jí, protože na jednu takovou pomluvu jsem se jí přímo zeptal a dostal jsem jasné ubezpečení, že je absurdní. Věřím jí, protože se mi před cestou z Estonska do Prahy svěřila s různými svými lidskými hříchy, ale toto nařčení kategoricky odmítla. Věřím jí, protože ji znám.

A komu nevěřím

Jsem opatrný u hodnocení všech, co byli v tisku jmenováni a ještě u některých dalších, kteří u toho byli. Celé je to nějaké podivné a mám v této souvislosti od začátku řadu otázek.

  • Nerozumím roli (resp. nechce se mi věřit podávanému obrazu) pana architekta?
  • Pročpak zaznělo v nahrané situaci poprvé jméno „Věra“ a proč to pronesla nastrčená volavka - pan architekt? A proč na to starosta Péťa poprvé vůbec nereagoval (a podruhé přiznal, že jim Věra dost pomohla - mohl mít na mysli jen tu selskou radu)?
  • Proč byla zatčená Věra Jourová, ačkoli evidentně s žádostí o dotaci do druhého kola nepřišla na MMR úředně do styku? Jak je možné, že stačí, aby si někdo nahrál rozhovor nějakých mafiánů, oni ho zmínili, a člověk skončil ve vazbě?
  • Proč tedy podle stejného klíče nebyli zatčeni i ostatní, v nahrávce jmenovaní, Komárek, Pohanka, Sobotka...? Ačkoli, z koho měl strach p. Pohanka, že raději utekl a začal se skrývat?
  • Na co, proboha, myslel ministr pro místní rozvoj a jaké zájmy v tu dobu zastával, když neoznámil podezření z podvodu primárně zodpovědnému odboru ministerstva (a mohl se tak vyhnout předvolební kauze a minimálně jedna osoba nemusela skončit neprávem ve vazbě)?
  • Prověřil někdo dotace, které Bono Publico dostalo nejen z evropských programů, ale zejména z národních dotací (například na přípravu inkriminovaného projektu)?
  • Jestlipak se policie ptala na ministerstvu těch pravých lidí?
  • Neztratí se z ministerstva klíčové dokumenty, zejména tzv. složka projektu (životopis projektu od jeho podání, přes výběr, realizaci až po ukončení)?

V co doufám

Doufám, že se podaří celou záležitost objasnit, ale hlavně, že Věra Jourová bude brzy propuštěna a bude se moci vrátit ke svým dětem. Doufám, že se k ní její přátelé, spolupracovníci a všichni ostatní budou hlásit tak jako dřív. Přál bych si, aby aspoň jednou od policie nebo z médií zaznělo: omlouváme se, ten člověk byl opravdu nevinný!

Ing. Kamil Dörfler, bývalý pracovník MMR

Věřím, že se prokáže nevina Věry Jourové

Vydáno: 10.10.2006 / autor: Ing. Michal Burian, Ph.D.

Zastupuji renomovanou organizaci s celosvětovou působností v udržitelném cestovním ruchu, jež má rozsáhlé zkušenosti s využíváním veřejných zdrojů včetně evropských. Věru Jourovou znám mnoho let, vážím si jí jako člověka přímého, otevřeného a odborně velmi fundovaného. Její příchod na MMR jsem proto vnímal velmi pozitivně. Konečně měli potenciální žadatelé o podporu ze strukturálních fondů jasné a transparentní instrukce, návody, postupy způsob bodování a hodnocení projektů i důležité rady. Úředníci MMR byli na české prostředí nezvykle vstřícní, příjemní, byla na nich vidět snaha pomoci zájemcům se co nejlépe v nových podmínkách zorientovat a až úzkostlivě byla dodržována korektnost. Konečně se prostředí začalo podobat tomu, v němž se jako žadatelé pohybujeme ve vyspělém světě, tj. někdo stanovuje pravidla, jiný projekty hodnotí a jiný peníze přiděluje. Tenhle civilizovaný směr nastavila Věra Jourová. Z tohoto pohledu si nedovedu představit, že by celý proces výběru ovlivňovala ve prospěch jistého uchazeče - to by z titulu své funkce pravidla nechala nastavit jinak.

Odpověď na to, kdo a jak mohl pořadí projektů ovlivnit, je třeba hledat u hodnotitelů, pokud jsou to podřízení. Těm mohou jejich nadřízení dát instrukce, jak "sledovaný" projekt vyhodnotit. Přes ně je možné nechat žadatele "doplnit informace", pokud jsou v projektu do očí bijící nesrovnalosti. A pokud by se snad přišlo zpětně na to, že sledovaný projekt byl hodnocen lépe, než jaký byl ve skutečnosti, lze potrestat hodnotitele - byl to on, kdo odborně zklamal. Pak se vyhlásí další kolo - a onomu zájemci se sdělí, jak má projekt vypadat, aby uspěl. Pokud je mi známo, nebyla to Věra Jourová, kdo tato druhá kola vyhlašoval, aby se dostalo na "žádoucí" projekty. Pokud je mi známo, Věra Jourová projekty nehodnotila a hodnotitelé nebyli její podřízení.

Připusťme, že "sledovaný" projekt podporu dostal. Dovedu si představit, že se výběrové řízení na dodavatele "upraví na míru" žádoucí dodavatelské firmě. Dovedu si také představit, že tato firma "koupí" poradenské služby od předem určeného "experta". Nedovedu si ale představit, jak to vše zlegalizovat při následném auditu - auditoři zásadně vyžadují velmi podrobné podklady. Expertní služby za 2 miliony musí mít určitou kvalitu a tomu musí odpovídat i podklady. Nedovedu si představit, jak by se mohly nějaké peníze v tomto procesu "ztratit", jak říká ve zveřejněném odposlechu pan Péťa. A nedovedu si představit, že tohle všechno by mohla Věra Jourová provést či připravovat a už vůbec ne za směšné 2 miliony. Co si však umím představit je to, že se pánové těší na kořist a zvyšují svou cenu tím, že říkají tomu musíme dát, tomu musíme dát. Při této příležitosti přece dobře vypadá, znát se s náměstkem ministra (a "jeho" díl si nechat). A přitom dotyčná osoba o tom nemusí mít ani tušení.

Jsem rád, že policie šetří. Jsem rád, že se o korupci a jánabráchismus zajímá. Přibližuje nás (byť pomalu a hodně zdálky) civilizovanému světu. Ale "kauza Jourová" mi prostě nehraje. Věřím, že se brzy prokáže, že s podvody Věra Jourová nemá nic společného. A rád bych věřil, že se bude chtít to zjistit. Rozhodně nejsem fanouškem ČSSD, ale 2. kolo senátních voleb už máme za sebou. Jenom aby média byla při tom, až Věru pustí a zprostí obvinění.

Ing. Michal Burian, Ph.D., Secretary-General ECEAT-International

Obvinění Věry Jourové je absurdní

Vydáno: 1.12.2006 / autor: Dyma Švec

Paní Věra Jourová - za celou dobu co ji znám - byla a je konzistentní ve svých názorech a následných činech. Postavila od základu jeden z nejúspěšnějších programů pro rozvoj regionů v této zemi a je uznávaným odborníkem na problematiku financování projektů z fondů EU doma i v zahraničí. Její obvinění je absurdní a nelze je nedávat do širších souvislostí. Jediné, co může pomoci je rychlý a čistý řez vyšetřujících orgánů. Řez, který napomůže nejen "dát varování" dalším případným zlatokopům, ale především navrátí důstojnost a čest jedné velice šikovné paní z Vysočiny.

Dyma Švec

Vera was an excellent manager

Vydáno: 10.12.2006 / autor: Colm McClements

I worked as a consultant on Structural Funds in the Ministry of Regional Development from 1999 until 2004 in various projects. In principle as a foreign consultant working on EU projects in support of the Czech Republic, I have never entered any political or personal debate, rivalry or dispute.

I feel it appropriate to give witness to my experience of Vera Jourova. She was a trainee of mine in a EU Phare project in 2000, and later I had the privilege to work with her and her colleagues when she was head of the JROP Managing Authority in the period 2003-2004. I can only express what I witnessed with my own eyes: at all times she was a professional, highly competent, open and transparent manager. She worked to ensure the JROP was as good as it could be. Her task was always difficult: trying to mediate the ambitions of regions, the requirements of the EU, the demands of national policy, the obstacles of - let us be honest - an overly bureacractic and overly politicised system. I was happy to help her in her work, she had my trust and I believed that by helping her in her work, I was helping the Czech Republic.

I assumed that like most senior Czech officials, Vera faced pressures of a nature that are largely unknown in much of Western Europe and like most she had to work with little of the protection afforded civil servants in most of Western Europe. I would never have envied her her job or that of her other senior colleagues. The conditions in which these officials work is unheard of in my country of origin and in most Western European countries I know. For me, Vera always sought to do what was best in a very difficult situation. I never saw her act out of any selfish motive or interest.

She was an excellent manager to her staff, with a real commitment to developing their capacity. She was, from what I could see, very well respected by European officials and by her staff. I never heard anything other than praise for her abilities from EU personnel.

I do not know the exact details of what Vera is now accused of and do not claim to understand the wider context. But I do know Vera Jourova. And like all foreign experts who worked with her in recent years, we would be utterly and completely astonished and shocked if her accusers were proved right. I believe Vera is intelligent and someone of integrity. I do not believe she is guilty of the crimes that, I understand, are alleged against her. I hope the justice system now does its work rapidly, efficiently and correctly. I am confident that Vera will be acquitted or released without charge. And later I hope that the Czech Republic learns from this sad situation and goes on to build an administrative system that observes the highest standards of public integrity, protects officials with courage, ability and honesty, and rightly punishes those who are guilty of serious crimes.

Colm McClements, Ireland

Obvinění Věry Jourové bylo k smíchu

Vydáno: 12.9.2008 / autor: Jan Černý

Věra je moje dobrá známá, ale tento příspěvek tím není nijak ovlivněn, protože jeho obsahem by měla být jen fakta.

Nemám nejmenší iluze o stavu korupce na většině úřadů v naší republice, ale obviňovat Věru z korupce s tím, co zatím bylo k dispozici z televize nebo médií, by mně bylo k smíchu, nebýt toho, že je Věra opravdu zatčena.

To, že někdo řekne druhému při sjednávání nelegální transakce, že ještě musí dát tolik a tolik někomu dalšímu, je pro mně informace, že si chce ulít víc pro sebe a potřebuje k tomu věrohodnou záminku.

To, že úředník poskytne žadateli informace o tom, co a jak se hodnotí, je podle mě jeho povinnost. Nebo je tam snad na to aby se bavil tím, jak jsou žadatelé pitomí a co tam píšou za blbosti? Pokud je to úředníkům zakázáno, pak je to přímá podpora korupčního jednání, kdy jsou žadatelé nuceni získávat tyto informace nelegálně.

To, co předváděl v televizi pan Řičář a pan Martínek, kdy se dojemně chválili, jak jeden druhému dobře poradil a druhý správně šel na policii ..., omlouvám se, ale tady končí můj slovník, který lze publikovat. To všechno bylo půl roku před tím, než přišly informace z TV Nova. Do poslední chvíle všechno běželo dál bez nejmenších zádrhelů a pevně věřím tomu, že bez "vměšování" televize by to i "dobře" dopadlo. Teď se jen hledá, na koho to hodit.

Že vůbec nezáleží na faktech, stačí porovnat "důkazy" proti Věře a její následné okamžité zatčení s prvním případem pana Doležela, který si přímo řekne o 5 v českých a pak se pár dní diskutuje o tom, co to ty české byly. Věřinou hlavní přitěžující okolností nejspíš bylo vystoupení z ČSSD.

Nejsmutnější na tom je, že skuteční grázlové (nevím jestli nemám napsat šibalové) se budou tvářit jako svatí a Věře zůstane černá tečka a zlá vzpomínka, přestože to pro ni nakonec jistě dobře skončí.

Držím všechny palce,

Jan Černý

Pět otázek na Radka Johna a Janka Kroupu

Vydáno: 30.10.2006 / autor: David Karow, publicista

Televize NOVA v pořadu Na vlastní oči předvedla v několika dílech úžasný kus investigativní žurnalistiky. Odhalila skupinu korupčníků vedených známým gangsterem Doležalem, kteří se chystali vytunelovat peníze z evropských fondů. Pomocí nastrčeného agenta natočili přímé rozhovory a odhalili dalekosáhlý komplot sahající až na úroveň (tehdejší) náměstkyně ministra pro místní rozvoj. Působivé aranžmá, zdrcující řazení logických faktů. Nakonec se ukazuje, že zločinci chystali i vraždu nepohodlného architekta Říčaře a samotného plukovníka Kubiceho. Policii nezbylo než reagovat a celý gang operativně pozatýkat. Čistou shodou okolností byli všichni zločinci členové ČSSD a čistou náhodou bylo několik dní před volbami.

Opravdu je to tak jednoduché? Odhlédněme od mistrného mediálního aranžmá, ve kterém je televize NOVA těžkou vahou, a držme se faktů. Při pečlivějším shlédnutí uvedených pořadů divák nemusí být přímo členem menzy, aby ho do očí udeřilo několik zjevných skutečností:

  • Natočený pořad je prezentován jako výsledek několikaměsíčního intenzivního investigativního úsilí. Přestože má dokonce dva díly, je v něm pozoruhodně málo fakt, avšak o to více dohadů a náznaků. Když jde do tuhého - viz najatý bouchač vyskytující se kdesi ve vzdáleném podrostu a slovensky vypovídající o plánování vražd – odvolají se autoři pořadu na povinnost neohrožovat chod probíhajícího vyšetřování. Tímto stylem by bylo možno obvinit prezidenta republiky s paktování s Usamou Bin Ladinem – přesně se stejnou věrohodností.
  • Po pěti českých na stole asi nikdo nepochybuje o tom, že pan Doležal je pochybná existence zločinného charakteru. Již starosta Péťa, zvaný „dědeček hříbeček“, se však jeví spíše jako nešťastník, který podlehl představě o své schopnosti spřádat intriky, a možná pokušení si přijít k nějakým penězům, než jako člen obávaného gangu. Lze si ho dobře představit, jak sjednává s Ukrajinci, aby dali někomu „na budku“, daleko obtížněji však jako účastníka komplotu mířícího na zavraždění vysokého policejního důstojníka. Ostatně - jaký by k tomu asi tak měl důvod? O třetím členovi party, která byla současně zadržena, se nedozvíme prakticky nic.
  • Nejslabším bodem konstrukce je nepochybně připojení bývalé náměstkyně Věry Jourové do celé aféry. Odhlédněme od skutečnosti, že pro svou férovost, profesionalitu, otevřenost a vstřícnost byla velmi populární mezi starosty a regionálními politiky. Podlehnout svodům může i ten, u koho bychom to nečekali. V tomto případě však jediným pojítkem, které ji spojuje s celou aférou, je velmi nepřesvědčivý dialog mezi dvěma dalšími účastníky, resp. mezi jedním obviněným a jedním svědkem obžaloby,kde padne zmínka o dvou milionech, které má dostat jakási Věra. Přitom ani ze zveřejněného dialogu není zcela jasné, že tam tento záměr skutečně byl. Neřku-li, že o něm bylo s nějakou Věrou vůbec jednáno. A že se jedná o Věru Jourovou je již jen dohad, který divákovi podsunují autoři.

V druhém díle pořadu padne celé jméno bývalé náměstkyně, ale v souvislosti (kdyby se nejednalo o tak vážnou věc) téměř komické: starosta Péťa se ptá architekta Říčaře, zda má obavy, že po předání účetnictví po něm jmenovaná bude vymáhat plnění nějakých závazků! Při pohledu na starostu hříbečka je ostatně jen velmi těžké se ubránit dojmu, že významnou součástí jeho ega byl pocit vlastní důležitosti podepíraný náznaky o rozsáhlých kontaktech ve „vyšších sférách“, speciálních zdrojích významných informací a vůbec celkovém porozumění, jak „to tady chodí“. Ostatně další - naprosto neorganicky začleněné - exkurzy směrem poslanec Pohanka a Nemocnice svaté Anny - tento dojem silně potvrzují. Bylo by to poprvé, kdy by někdo hovořil o kontaktech, ba dokonce úplatcích, úředníka, se kterým nikdy ani nemluvil?

  • Naopak velmi skromně je v pořadu pojednán pan architekt Říčař. Co je to za existenci? Dozvídáme se o něm, že se se svými parťáky ve společnosti Bono Publico pohádal a odnesl jim účetnictví. Byl nebo nebyl původním autorem sporného projektu? Jaký nátlak na něj byl vyvíjen a čím mu bylo vyhrožováno? Proč autoři pořadu tak bezvýhradně věří jeho verzi, když se může jednat o docela obyčejný lidský a obchodní spor, kdy se jedna strana (Říčař) rozhodne, že „těm druhým zatopí“? Původně se na projektu podílel, proč věřit, že lže méně než ostatní? A jaké byly vlastně jeho vztahy s Ministerstvem pro mísntí rozvoj? Jaké byly jeho honoráře? Kdo s ním uzavíral smlouvy?
  • A co hlavní svědek pořadu pan Vébr? Je pravdou - jak se proslýchá - že byl v inkriminované době zaměstnán na některém z ministerstev vedených ČSSD? Jak je tomu s okolnostmi bankrotu jeho golfového klubu? Je opravdu vyšetřován policií? Skutečně vyhrožoval zabitím správkyni konkurzní podstaty jak tvrdí ČT 1? Opravdu zvláštní postava! Z jakých důvodů vybrali reportéři TV NOVA tohoto člověka do tak citlivé pozice?

Některé další aspekty pořadu „Na vlastní oči“ běžnému divákovi mohou uniknout, stěží však uniknou odborníkovi v problematice programu SROP. S několika z nich jsem hovořil a všichni se shodují v minimálně v následujícím:

Schvalovací proces v programu SROP má několika stupňovou a poměrně komplikovanou strukturu. I po schválení dotace probíhají kontroly čerpání a využití finančních prostředků. Realizátor je povinen realizovat ve schodě s metodikou výběrová řízení na dodavatele (bez spolupráce s nimi si lze tunelování jen těžko představit !) a dokumentace o realizaci projektu se musí uchovávat 10 let. I když si lze představit snad i zfalšování výběrového řízení, celý proces tunelování projektu, který byl v pořadu naznačen, je nesmírně komplikovaný a pustit se do něj by mohl nejspíše člověk celé problematiky naprosto neznalý. Což by jistě mohli být pan Doležel a starosta Péťa, ale stěží náměstkyně Jourová.

Ostatně - existoval skutečně záměr tunelovat, který je osou celé kauzy? V jakém rozsahu a stadiu? Opravdu byl projekt nadceněn ze čtyřiceti na sedmdesát milionů, čili o třicet milionů, jak se dozvídáme? Existuje v tomto směru objektivní audit stavebního rozpočtu? A kdo projekt a jeho rozpočet vlastně zpracovával? Architekt Řičař, který je svědkem obžaloby? Podle indikací v tisku žádost o dotaci nakonec zpracovávala firma Raven Consulting - velmi renomovaná a všeobecně uznávaná poradenská firma. Jak jí uniklo zvýšení rozpočtu na téměř dvojnásobek? Firmě, které prošly rukou stovky podobných projektů? Víc otázek, než odpovědí!

Navíc - podle dostupných informací od znalců je určité nadsazování v rozpočtu (samozřejmě ne v rozsahu 75%) u projektů čerpajících ze strukturálních fondů poměrně běžné a nazývá se v profesionálním žargonu „vata“. Jeho důvodem jsou krácení rozpočtu, ke kterým schvalovací komise rády (a často v rozporu s metodikou) sahají. Zpracovatelé projektu si proto (celkem rozumně) nechávají určitou rezervu na „nepředvídané situace“. Je to však trestné? Vždyť je zde vždy možnost nedočerpání dotace!

Program televize NOVA naznačuje rovněž určité nestandardní vazby mezi společností Bono Publico a úředníky na MMR. Odhlédneme-li (opět!)od architekta Říčaře, který byl zjevně na MMR jako doma, o jaké nestandardní vazby se vlastně jednalo? Dozvídáme se, že náměstkyně Jourová poradila spojit projekt na rekonstrukci zámku v Budišově, s rekonstrukcí zámku v Třebíči! Panebože a co je na tom trestného nebo jen neetického? Vždyť všichni předkladatelé projektů, nebo alespoň drtivá většina z nich, docházejí na různé rozhodovací instituce, prezentují své záměry a projekty a pokoušejí se k nim přitáhnout pozornost, radí se, jak je nejlépe formulovat, a vznášejí řadu dotazů. Jsou k tomu ostatně vyzývání v řadě informačních materiálů MMR a dalších institucí. Očekávají od úředníků, kteří jsou zaměstnanci daňových poplatníků, že jim pomohou jejich projekty formulovat co nejlépe tak, aby se získalo co nejvíce peněz z evropských fondů. Pokud tedy náměstkyně Jourová radila Bono Publico jak nejlépe formulovat jejich projekt v rámci pravidel financování SROP, pak dělala jen svou práci. Poměrně stěží si totiž lze představit, jak by radila s nadceněním opravy schodiště či předláždění nádvoří (či v čem nadcenění projektu opravy zámku v Budišově vlastně spočívalo). Kde je jakýkoliv důkaz, že se dělo něco jiného? Kromě bujné fantazie reportérů televize NOVA?

Schvalování projektů předložených do opatření 4.2 (které se týkalo právě projektu Bono Publico) probíhalo přímo na Ministerstvu pro místní rozvoj v odboru cestovního ruchu, který (tehdejší) náměstkyni Jourové nepodléhal. Na schvalovacím procesu se v různých fázích podílelo několik desítek lidí. Role Věry Jourové v celém procesu spočívala v tom, že jednou seděla ve schvalovací komisi o 27 členech, kde neměla hlasovací právo!

Všechny tyto skutečnosti jsou poměrně snadno zjistitelné z webu a poctivý žurnalista by se s nimi patrně měl seznámit dříve, než vypustí mediální bombu. To bychom však patrně po autorech pořadu žádali příliš!

Přesto, že známá faktologická základna případu je minimálně v případě bývalé náměstkyně Věry Jourové slabší než čaj, policie na základě uvedených indicií jednala a jmenovanou zadržela. A soudce na ni potom dokonce uvalil vazbu, která trvá dodnes. I když bude nejspíše brzy propuštěna, znamená to pro ni životní tragédii. Máma od dvou dětí na škole, finanční situace údajně nic moc. I když je schopná, patrně jediné, co opravdu umí, je agenda evropských fondů. Jak se bude po propuštění z vazby živit? Bude důsledkem celé aféry odchod poctivého, vzdělaného a erudovaného člověka „do kotelny“? Nebylo to už tady?

Je to tragická situace. Věřme, že se řada věcí brzy vysvětlí a že nevinní budou propuštěni a očištěni. Ale škoda se již stala! A jsou lidé, kteří ji zavinili. Stěží je kdy poznáme všechny, ale v této chvíli se nelze vyhnout několika otázkám na iniciátory celé kauzy, redaktory televize NOVA Radka Johna a Janka Kroupu:

  1. Ve vašem pořadu byla náměstkyně Jourová jmenována pouze okrajově, jedou se hovořilo pouze o jakési „Věře“. Nic nedokládá její těsné styky s ostatními obžalovanými. Přesto Janek Kroupa v televizním pořadu uvedl (přibližná citace) „ máme důkazy o tom, že gang měl těsné styky s osobou na pozici náměstka ministra pro místní rozvoj“. Pokud jste se domnívali, že touto osobou je Věra Jourová, proč jste se jí nezeptali, zda tomu tak bylo? Báli jste se, že se dozvíte totéž, co policie, totiž že s panem Doležalem byla ve služebním styku v období, kdy byl ve funkci na úřadu vlády, a starostu Péťu neviděla řadu měsíců?
  2. Pokud jste se domnívali, že nyní vyšetřovaná Věra Jourová mohla za úplatek ovlivňovat schválení projektu společnosti Bono Publico, proč jste neprozkoumali schvalovací mechanizmy programu SROP, abyste zjistili, zda k tomu skutečně měla možnost a příležitost? Tato pravidla lze nalézt na webu, se kterým přeci jako investigativní novináři umíte zacházet?
  3. Co soudíte o tom, že podle vlastního svědectví Věry Jourové jí již několik dní před jejím zatčením volalo několik novinářů, kteří zjevně věděli, co se chystá? A o tom, že na protokolu z jejího výslechu ještě ani neoschl inkoust na podpisu a již visel na webu? Nemáte pocit, že minimálně někteří diváci mohou nabýt dojmu, že váš pořad je součástí jaksi pečlivě režírované zpravodajské hry?
  4. Co přesně vás vedlo k tomu, abyste pořady „Na vlastní oči“ týkající se této kauzy uvedli těsně před volbami, když zcela zjevně celá podstata podvodu (byl-li vůbec jaký) měla dlouhodobý charakter a důvod spěchu není zřejmý? Nemáte pocit, že člověk nemusí být zrovna voličem sociální demokracie, aby získal dojem, že je zde cosi shnilého? A že možná vaše role sahá dál, a možná mnohem dál, za prostor, který je v civilizovaných zemích vyhrazen investigativní žurnalistice? Nebo máte pocit, že tento prostor si definujete sami?
  5. Svým pořadem, který představuje jasný novinářský šlendrián (ne-li něco horšího), jste s vysokou pravděpodobností zničili život jedné poctivé mámě dvou dětí. Jak se cítíte pánové Radku Johne a Janku Kroupo? Říká vám něco slovo svědomí? Nebo je to pro vás jen „nehoda při cestě“?

David Karow, publicista

Názor kolegy - konzultanta

Vydáno: 12.9.2008 / autor: Koos Roos

As international consultant and trainer I worked many years together with Vera Jourova. Apart from her high leveled professional abilities, I was allways impressed by her openess of mind and very democratic character and performances.

Dishonesty is far away from her nature and human being.

Grown up in the Dutch sense of justice it is for me unbelievable that a person - as in the case of Vera Jourova - is kept in prison, allthough the charge has not been proven at all.

Koos Roos

Věru Jourovou plně podpořím v její snaze o odškodnění

Vydáno: 25.11.2006 / autor: František Tlapák

S Věrou Jourovou jsem spolupracoval na Ministerstvu pro místní rozvoj v roce 2004. Od prvního okamžiku mě udivovala svojí důsledností, s níž nastavovala systém pro čerpání dotací z evropských fondů v České republice tak, aby byl co nejbezpečnější a vyloučil možnost jakéhokoli ovlivnění rozhodovacích procesů zvenčí. Jestli tedy byl v té době na Ministerstvu pro místní rozvoj někdo, za koho bych dal ruku do ohně, byla to především Věra Jourová.

Věřino zatčení jsem v televizním zpravodajství sledoval jako ve snu. Zejména když jsem se později dozvěděl, na jakých důkazech její obvinění stojí. Zároveň mě ale polil studený pot, když jsem si uvědomil, že v našem právním prostředí je odpovědnost novinářů, policistů a pracovníků justice za škody prakticky nulová. Že když se bude Věra Jourová bránit a chtít od TV Nova, Janka Kroupy, Policie ČR, státního zastupitelství či soudu omluvu a satisfakci, budou jí oponovat vágními formulacemi o "veřejném zájmu", o žurnalistické roli "hlídacího psa", který odhaluje nepravosti, o potřebě důkladně prošetřit podezření a tak dál.

Jako bývalý novinář si od toho okamžiku téměř denně kladu stejnou otázku - opravdu je tohle všechno možné beztresntě? Myslím, že konečně nastal čas, kdy i vysocí státní úředníci a "elitní" novináři musí umět veřejně přiznat chybu a nést za ni odpovědnost a tvrdé následky. Věra Jourová je slušná a poctivá ženská, které bezdůvodné obvinění a zadržení ublížilo víc, než dává najevo.

Za Věrou Jourovou plně stojím a v její snaze o očištění svého jména a odškodnění ji budu maximálně podporovat.

Bc. František Tlapák, bývalý mluvčí MMR