Přestože to byl zpočátku přezíravý a nedůsledný přístup médií, který mě donutil vytvořit vlastní informační kanál, považuji za správné zde odkázat na několik relevantních publikovaných článků a komentářů.

Pár faktů o aféře s Věrou

Vydáno: 20.10.2006 / MfD str. 12 / autor: Petr Dimun

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) je opět středem zájmu médií. A opět v negativním slova smyslu. Aby ne, vždyť většina jeho agendy je o přerozdělování peněz prostřednictvím státních či evropských dotačních fondů. A o těch rozhodují úředníci podle více či méně složitých pravidel, která velmi často neznají ani oni.

Když MMR přebíral v roce 2002 Pavel Němec, byl úřad v troskách. Klíčové evropské agendy a veškeré přípravy na něm byly řízeny lidmi neschopnými pochopit praxi, lidmi odtrženými od reality. Velmi brzy se tato situace stala neudržitelnou, neboť se blížil termín spuštění čerpání evropských fondů a úředníci z MMR nebyli schopni se dohodnout na klíčových věcech s úředníky z krajů. Věra Jourová byla tehdy nejhlasitější kritičkou MMR a představovala jakousi neformální mluvčí zájmů všech krajů. Dokázala jasně formulovat jejich pozici i požadavky. Proto, ač byla členkou ČSSD, dostala od tehdejšího unionistického ministra nabídku nástupu na MMR.

Smyslem tohoto kroku bylo ukončit neplodné období hádek a rozjet práce na čerpání evropských peněz. A to se Věře Jourové během pár měsíců povedlo. To potvrdí každý, kdo na krajích přišel s evropskými fondy do styku. Podařilo se jí i něco, co jí mnozí politikové vyčítali - decentralizovala celý systém výběru projektů. V komisích, které rozhodovaly o úspěchu žádostí, tak vždy byli ve většině zástupci jiných složek než MMR. Přímo ovlivnit výběr jednotlivého projektu, z čehož je podezřívána, tedy nemohla. Další podezření se týká údajného zvýhodňování žadatelů poskytnutím informací. Opět to svědčí o neznalostech těch, kdo tato obvinění vznášejí. Její tým i ona sama fungovaly v téhle zakladatelské době jako servis pro žadatele z evropských fondů. V době, kdy byl nedostatek projektů, bylo povinností každého referenta, natož pak ředitelky odboru, která je odpovědná za čerpání peněz, radit komukoliv, kdo o to požádá.

Nechci Věru Jourovou nijak obhajovat, neznám důkazní situaci. Jen chci dát na stůl fakta, která se v celém případu ztrácejí, ale přitom mají svůj skrytý smysl. Věra Jourová byla úspěšnou a respektovanou ředitelkou klíčového odboru. Dotační program na rozvoj regionů z fondů EU se stal pod jejím vedením nejlépe připraveným evropským programem v Česku. Bylo proto logické, když z ní Jiří Paroubek při nástupu na ministerstvo udělal náměstkyni. Tento krok měl svoji logiku i z toho důvodu, že skončila etapa příprav a koordinace a nadešla doba realizace, kdy bylo potřeba sjednotit pod jedním vedením ostatní složky systému.

A ještě jednu poznámku: Věra Jourová jako snad nikdo jiný dobře věděla, jak čerpání peněz z fondů funguje. Věděla, že na jakoukoliv levárnu se v tomto systému přijde. Především z tohoto důvodu jsem zvědavý, jak celý případ dopadne. Teatrální zatýkání na letišti a zatím jediný důkaz, kdy někdo mluví o jakési „Věře“, ve mně zatím velkou důvěru nebudí. Jen doufám, že načasování celé akce před blížícími se volbami je opět smutná náhoda.

Petr Dimun, mluvčí MMR v letech 2002 - 2004

Kauza Doležel: Je po volbách, zapomeňte

Vydáno: 9.11.2006 / Britské listy / autor: Michael Kroh

Dramatický vývoj v tzv. kauze Doležel před volbami vyvolával u nezasvěceného čtenáře naději na další rychlé pokračování a nová překvapivá odhalení. Nic takového se ovšem nestalo. Po volbách jakoby vše utichlo. Obvinění jsou sice nadále ve vazbě, ale zdá se, že jaksi ze setrvačnosti. Policii se zřejmě nedaří najít dostatečně silné důkazy pro další obvinění a celý případ stále více nabývá pachuť předvolební provokace. Shrňme, co až dosud vyšlo najevo.

  1. Z dostupných faktů vyplývá, že šlo o řízenou provokaci, do které se chytily osoby s mírně řečeno deficitem morálních vlastností a nezměrnou touhou po penězích. Jen namísto profesionálních policejních provokatérů vystupoval tým dobrovolníků složený z původního nositele projektu, novináře, jím najatého zkrachovalého podnikatele a v poslední fázi i ministra pro místní rozvoj a jeho náměstka. Poslední dva (jsou-li pravdivé informace z médií) se do kauzy zamotali tím, že na přání policie podepsali něco, co nikdy podepsat neměli, tj. souhlas s čerpáním dotace na projekt, o němž již věděli, že na něm není něco v pořádku. V zájmu pochybného "lapení" údajných korupčníků byla znásilněna pravidla schvalování veřejných podpor ze strukturálních fondů EU. Přitom už sama skutečnost zfalšování dokumentace k žádosti o podporu i o související úvěr by stačila oba hlavní aktéry poslat za mříže. Jenže její dokázání (například posudkem soudního znalce) by trvalo příliš dlouho a po volbách by to již nebylo tak zajímavé. Ostatně také zatím k nějakému obvinění v tomto směru ani nedošlo.
  2. Z informací z médií také vyplývá, že policie měla případ pevně pod kontrolou. Mohla tedy klidně počkat, až se naplní korupční chování podezřelých. Najatý vyděrač své aktivity také jen předstíral. Nikdo zřejmě na životě ohrožen nebyl, i plukovník Kubice se mohl bát více těch, kterým v minulosti šlápl na kuří oko, než dvojice Péťa - Doležel. Takto - snad s výjimkou úmyslu vydírat - se budou vyšetřovatelé potýkat s důkazní nouzí a jejich další práci jim vůbec nezávidím.
  3. Nevysvětlena zůstala okolnost údajného nadhodnocení uznatelných nákladů projektu. Média s odvoláním na "dobře informované zdroje z okolí policie" uváděla většinou naprosto nesmyslné částky (rovnající se celkovým nákladům nebo neúměrně vysoké atd.). Neřeklo se například, zda žadatel byl nebo nebyl plátcem DPH, což by znamenalo rozdíl 19 % v uznatelných nákladech (u neplátců DPH je daň na vstupu uznatelný náklad). Nejasná je úloha architekta Řičáře, který o nadhodnocení projektu (bylo-li vůbec nějaké) musel vědět a podání projektu přesto nezabránil.
  4. Ať jsem hovořil o případu s kýmkoli, každý se divil postupu vůči bývalé náměstkyni ministra pro místní rozvoj ing. Jourové, neboť zde se jen těžko hledá nezpochybnitelný důvod, proč by měla být obviněna a ještě k tomu vsazena do vazby. To, že jí někdo chtěl vyplatit nějaké peníze v době, kdy již byla soukromou osobou a podnikatelkou, přece ještě nemůže znamenat, že došlo ke korupci. Radit žadatelům měla v popisu práce a pokud to činila nadstandardně z lokálního patriotismu či jiného důvodu, tím ještě nepáchala trestnou činnost. Její odměna měla být nemravně vysoká, asi 3 % z přislíbené dotace, ale jsou poradenské firmy, které berou ještě více. Kdyby byly peníze skutečně vyplaceny, mohlo jít nanejvýš o daňový únik, pokud by chyběla faktura. Otázkou ovšem je, zda Jourová o úmyslu vyplatit jí nějaké peníze vůbec věděla. Peníze pro ni určené mohly také skončit v kapse mazaného prostředníka. Snad jedinou "službou" z její strany, která by měla korupční charakter, mohlo být prozrazení hodnotitelů a tím umožnění jejich následného uplácení ze strany žadatele. O tom se ale v novinových zprávách nepsalo nic.
  5. Razantní postup vůči Jourové mohl mít ale ještě jednu příčinu. Konečným cílem totiž nemusela být ona, ale ostrakizovaný politický "kazisvět" Jiří Paroubek. Ostatně i její poukaz na politické tlaky ve výpovědi, která se okamžitě dostala na veřejnost, směřoval vůči předsedovi ČSSD. Ten ale podobné náznaky razantně odmítl a při nedostatku důkazů se i jeho notoričtí kritici museli držet zkrátka. Pokud Jourové takový postup doporučil advokát, udělal jí medvědí službu, neboť podobnými výroky jen posiluje domněnku policie, že její působení v této kauze přesáhlo rámec zákona a že se to pouze snaží hodit na druhé.
  6. Povedená dvojice Péťa - Doležel zřejmě věděla, že bude velmi těžké "ukrojit" z poskytnuté dotace a proto byla jejich snaha zjevně zacílena na poskytnutý úvěr. Ten měl jistě být alespoň zčásti splacen z vyplacené podpory, což by zakrylo použití jeho části v rozporu s deklarovaným účelem. Banky jsou totiž v takovém případě obvykle tolerantní a spokojí se splacením dluhu. Za pravdu jim v tom dal v podstatě nedávno i Ústavní soud. I zde jsem proto velmi zvědavý, co se obviněným podaří dokázat.
  7. Nezpochybnitelným faktem je ochota obviněných Péti a Doležela používat při realizaci svých cílů nezákonných prostředků vydírání a podplácení. To svědčí o absenci morálních zábran a o silném narušení osobnosti. I když byli k nezákonnému počínání zčásti ponoukáni provokatéry, odpovědnost to z nich smýt nemůže. Je přitom smutné, že se mohli dostat až tak vysoko v žebříčku veřejných funkcí. Ale možná, že šlo o původně poctivé občany, které na scestí zlákala příležitost.
  8. Na rozdíl od ministra Langera, který v kauze spatřuje "existenci mafiánského gangu balkánského typu" vidím (asi je to mými třemi dioptriemi) jen skupinku ubohých amatérů obklopených početnějšími policejními konfidenty (ať se na mne dotyční nezlobí, ale v takové roli skutečně vystupovali), kteří si s nimi hráli jako kočka s myší. Skuteční organizovaní zločinci se tomu musejí jen smát.

Těžko předvídat, co nám popsaná kauza ještě přinese. Obávám se však, že tento článek je na dlouhou dobu poslední. Reportáže z propouštění z vazby jsou spíše věcí bulváru a soudní přelíčení je hodně vzdálenou budoucností. "Velký případ" investigativní žurnalistiky splnil zkrátka svůj předvolební účel a může být zapomenut.

Michael Kroh

Důkazy proti náměstkyni chybí

Vydáno: 22.11.2006 / Aktuálně.cz / autor: Sabina Slonková

Bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věra Jourová byla v podezření, že ji uplatila skupina kolem Zdeňka Doležela. Z vazby ji už propustili. Z pátrání deníku Aktuálně.cz ale vyplývá, že důkazy proti náměstkyni chybí. Policie přitom svou konstrukci vystavěla na tom, že Jourová od skupiny šéfa kabinetu dvou sociálnědemokratických premiérů Doležela vzala dvoumiliónový úplatek výměnou za pomoc při zajištění dotací z EU a státního rozpočtu.

Jen svědectví z druhé ruky

Oč se tedy opírá obvinění bývalé náměstkyně Jiřího Paroubka? V zásadě jen o dvě nepřímá svědectví. O tom, že Jourová měla za své "služby" dostat úplatek, hovořili při výslechu architekt Marek Řičář a podnikatel Aleš Vébr. Oba muži významně napomohli k zatčení Doleželovy skupiny, Vébr pro televizi Nova skrytě natáčel schůzky všech aktérů.

Ani jeden z mužů však nebyl přímo u předání údajného úplatku, shodně se odvolávají na tvrzení dalšího obviněného, budišovského starosty Ladislava Péti. Ten ale jakoukoli korupci odmítá.

Architekt Řičář nadto ve své výpovědi jednou řekl, že Jourová už podle Péti úplatek dostala, v jiné části výslechu naopak mluví o tom, že peníze k ní teprve poputují.

Tomu, že policie si není rolí Jourové zcela jistá, svědčí i to, že podle obvinění úplatek přijala "někdy" v roce 2005. Peníze z "všimného" ale nedohledala.

Policie: Nekomentujeme

Kriminalisté oficiálně odmítají stav důkazů proti Jourové komentovat. "Nebudeme se k tomu vyjadřovat, je to věcí vyšetřování," uvedla mluvčí Blanka Kosinová. Policejní důstojník, který má o případu detailní informace, nicméně potvrdil, že Jourová nakonec nemusí u soudu vůbec skončit. "Měli jsme prostě nějaké informace, že v tom nějakou roli sehrála. Je fakt, že se s nimi sešla a projekt dotace s nimi konzultovala. Nemůžeme ale vyloučit, že co se týče úplatků, jen o ní další obvinění mluvili, aby zvýšili svoji důležitost," uvedl detektiv.

Věra Jourová také byla záhy po svém zatčení propuštěna na svobodu, její advokáti uspěli se stížností na vazbu. Úřady jim daly za pravdu a následně dospěly k závěru, že není důvod držet Jourovou ve vazbě. Její stíhání ale zatím pokračuje. "V době, kdy bylo trestní stíhání zahájeno, důkazy tento krok odůvodňovaly. Jak případ nakonec dopadne, to je předčasné usuzovat," uvedla státní zástupkyně Helena Kroupová.

Jourová trvá na své nevině

Věra Jourová, která měla doposud pověst slušného státního úředníka, jakoukoli korupci odmítá. Její advokát Karel Brückler po prostudování spisu a důkazů, které policie zatím proti jeho klientce nashromáždila, věří, že vyšetřování ji očistí. "Věřím, že se podaří prokázat nevinu klientky. Z toho, co jsem viděl, je jasné, že nejsou nejen přímé, ale ani nepřímé důkazy," dodal Brückler.

Policie celou skupinu zatkla kvůli podezření, že se chystala neoprávněně odčerpat část dotace určené na rekonstrukci zámku v Budišově. Z tohoto deliktu zatím obviněni nebyli.

Stíhaní jsou za korupci, která měla přidělení dotace provázet, a za vydírání architekta Řičáře. Důkazy proti Zdeňku Doleželovi, starostovi Budišova Péťovi a úředníkovi ministerstva zemědělství jsou na rozdíl od důkazů proti Jourové silné. Usvědčující jsou mimo jiné i odposlechy jejich hovorů.

Sabina Slonková