Trestní stíhání Arch. Marka Řičáře a spol.

Vydáno: 30.6.2009 / autor: vj

Nedávno zahájené trestní stíhání je prvním faktickým krokem k zahájení nápravy křivdy, která se mi stala v říjnu roku 2006. Tehdy jsem byla M. Řičářem křivě obviněna z braní úplatku, bez jakýchkoli důkazů podporujících jeho tvrzení vzata do vazby a bezmála dva roky trestně stíhána.

Po celou tuto pro mne velmi nešťastnou životní etapu jsem byla – a dodnes jsem – přesvědčena, že likvidační pomluvu o úplatku vyslovil M. Řičář již v době, kdy jsem byla náměstkyní ministra pro místní rozvoj a jako taková jsem "překážela" dokončení podvodu, který se nyní vyšetřuje. Záhy poté jsem z ministerstva odešla a dokonání dnes vyšetřovaného podvodu již nic a nikdo nebránil.

Po skončení svého trestního stíhání jsem učinila prohlášení pro tisk, v kterém jsem mimo jiné vyzvala ministerstvo, aby věc nechalo vyšetřit a poskytlo vyšetřujícím orgánům součinnost. Sama jsem ji nabídla také, protože je v mém výsostném zájmu, aby byly podezřelé transakce vyšetřeny a náprava zjednána.

Ctím presumpci neviny a jsem si vědoma toho, že konečný verdikt v právním státě vynáší nezávislý soud. To mi nebrání v tom, abych vynesla svůj osobní soud, na který mám morální právo. Jsem přesvědčena o tom, že M. Řičář patří k lidem, kteří se neštítí kvůli penězům zlikvidovat slušného a nevinného člověka. Dnešní vývoj situace proto považuji za počátek mé osobní satisfakce.

Děkuji všem, kteří mi pomohli!

Každému, kdo napsal, zavolal, kdo drží palce, a všem, kteří se neušpinili důvěrou ve špínu.
Vydáno: 12.12.2008 / autor: vj

Milí přátelé - a těmi skutečně jste - chtěla bych Vám aspoň takto poděkovat za podporu, které se mi od Vás dostalo po dobu mé vazby, a které se mi od Vás dostává i nyní.

Asi nemá cenu popisovat, jak je člověku, na kterého je na základě vykonstruovaného obvinění uvalena vazba a na něhož média vychrstnou tuny špíny. Nechci se v tom zbytečně nimrat a fňukat nad osudem. Musím jen vyjádřit údiv z toho, jak je to celé nekonečně absurdní a nespravedlivé.

Dnes již tuším, za co jsem si svou likvidaci vysloužila. Nebyl to vůbec onen schválený projekt B.P., za který jsem měla dostat dáreček. Byla to sada neschválených projektů B.P., které si vylámaly zuby na systému, jehož jsem byla hlavou. Vadila jsem a proto na mě byla použita jednoduchá finta - nařčení z úplatku. A to ještě za mého působení na MMR. Autor by si to měl nechat patentovat: jednoduchá technologie likvidace neústupného, a proto nepohodlného úředníka.

Zdají se mi teď občas sny, bohužel většina z nich je zamřížovaných. Jeden sen sním v bdělém stavu: že jednoho dne bude mít někdo odvahu veřejně přiznat: "Věru Jourovou jsme podrobili velmi přísnému vyšetřování, veškeré její výdaje a majetkové poměry byly porovnány s příjmy, prošli jsme veškeré její kontakty a zmapovali její počínání. Zjistili jsme, že je čistá a omlouváme se..." Jak vidíte, naivity se člověk nezbaví ani po tak drsném prohlédnutí...

Celá ta věc má jedno velké pozitivum: zjistila jsem, že je hodně lidí, co tomu nikdy neuvěřili. A to je vědomí, které mi pomáhá znovu začít. Děkuji Vám.

Věra Jourová

Nechte prošetřit i můj případ, pane premiére!

Vydáno: 12.9.2008 / Lidové noviny, Lidovky.cz / autor: Věra Jourová

Vážený pane předsedo vlády, obracím se na Vás poté, co jsem vyslechla Váš projev na sjezdu Strany zelených. Vyjádřil jste se zcela jasně, že se zasadíte o vyčištění Augiášova chléva a že chcete "zamezit zneužívání policie, státního zastupitelství, justičních orgánů...".

Pokud to myslíte vážně, žádám Vás, abyste nechal prošetřit můj případ, který je přímo inkubátorovým příkladem svinstev, o kterých jste nejspíš hovořil. V říjnu roku 2006 jsem byla na základě reportáže TV Nova obviněna z korupce, na měsíc zavřena do vazby a téměř dva roky jsem byla trestně stíhána v takzvané kauze Budišov, se kterou jsem neměla pranic společného. V reportáži jsem osobně nijak nevystupovala, mé jméno vyslovili pouze provokatéři najatí televizí a reportér Janek Kroupa, který mě bez důkazů označil za zkorumpovaného člověka. Vyslovil tak před miliony lidí rozsudek bez soudu, neměla jsem sebemenší možnost se jakkoli bránit.

Přirovnala bych to popravě ze zálohy. Ačkoli v reportáži nebylo nic, co by mou vinu dokazovalo (protože ani nemohlo být), jak policie, tak státní zástupkyně a posléze soudkyně se o ni opřely jako o hlavní důkazní materiál. Jsem přesvědčená, že nešlo o to, zda nějaké důkazy existují - asi to tak prostě jen muselo být. O mém plánovaném zatčení mi novináři referovali týden dopředu. Moje výpověď učiněná po zatčení okamžitě unikla do médií a byla zneužita v předvolební kampani poškozující v daném případě ČSSD. Posuďte sám, není to učebnicový příklad toho, nad čím jste se tak pohoršoval?

A ještě něco Vás právem rozčílilo - zneužívání dětí v té politické špíně. Nevím, zda si umíte představit hrůzu, kterou zažily po mém zatčení mé děti, se kterými žiji v Praze sama. Mluvila jsem s lidmi, jejichž rodiče byli zatčeni za války či v politických procesech za komunistického režimu. Přesně tohle prožily mé děti - dnes a za Vaší vlády. Prožily si tu hrůzu, navíc okořeněnou masivní mediální kampaní a z ní vyplývajícího veřejného zostuzení, kterého nemohly zůstat ušetřeny. Moje dcera onen brutální útok odnesla trvalými zdravotními následky. Tuto větu neuvádím formálně nebo abych budila laciný soucit, nýbrž proto, že je, bohužel, neodpustitelně pravdivá. V červenci tohoto roku - po dvaceti měsících - bylo stíhání proti mně konečně zastaveno. Není to velká změna. Trauma z konfrontace s tak obludnou neúctou k lidskému životu a svobodě se stalo trvale naší součástí, poškození je nevratné. Kdo o mně rozhodl?

Politika je - jak se možná shodneme - velmi chladná, neosobní a nemilosrdná záležitost. Po úniku mé výpovědi do médií se například pan Paroubek vyjádřil, že nechápe, proč jsem tak vypovídala právě před volbami. Přiznávám, nemohla jsem takový pohled na věc ve své vězeňské cele pochopit. Mně šlo v té době o život či minimálně o zachování zdravého rozumu - a to bez přehánění. Vy dnes plamenně vystupujete proti onomu politickému chlívu a - odpusťte - opět mám dojem, že v tom zájem o normálního člověka není. Zformuloval jste toto své rozhořčení teprve poté, kdy byly dotčeny Vaše stranické (politické, mocenské - dosaďte si, prosím) zájmy. Paní Zubová od Vás dostala kytku a omluvu za újmu její dcery. Nedojímá mě to - nemohu jinak, nedávné zážitky mě jaksi zbavily útlocitnosti. Napadá mě místo toho, zda se i já jako nepolitička a jednou již politicky "použitý lidský materiál" dočkám od tohoto státu alespoň omluvy.

Obávám se, že normální "pěšák" se může jen třást hrůzou z tohoto státu, který se - zachce-li se mu - může beztrestně zachovat jako gangster. Boj s ním se vlastně nedá vyhrát - je to jako bojovat s větrnými mlýny, v husté mlze a se svázanýma rukama. V následujících letech se budu snažit právně očistit, domoci se jakési rehabilitace a satisfakce. Budu v tom pokračovat, dokud mi budou stačit síly i poslední zbytky víry v právní stát a dokud mi přátelé budou ochotni půjčovat peníze na advokáty. Ono je totiž u nás "právo na právo", jak jsem s hrůzou zjistila, do značné míry výsadou bohatých, což bohužel nejsem.

Nevěřím ale, že se někdy dozvím to, co mě zajímá nejvíc: kdo tahal za šňůrky a posunoval tu věc směrem k mému obvinění bez důkazů, kdo dal pokyn k uvalení vazby. Kdo rozhodl ve smyslu: tu Jourovou použijem? Kdo mou likvidaci nastartoval a pohlídal, aby byla vykonána - prostřednictvím policie a státního zastupitelství. Kdo má u nás takovou moc tu chobotnici ovládat? Rozumějte prosím, tady zdaleka nejde jen o mě. Tady jde o to, že je u nás obecně a systémově možné používat tyto estébácké metody a likvidovat nevinné lidi v rámci špinavých politických her.

Myslím si, že Vy sám se ve vlastním zájmu musíte o odpovědi na výše uvedené otázky zajímat. Jste vrcholným představitelem státu, jehož podstatné složky se vymykají kontrole a mohou být zneužity kdykoli a proti komukoli. Žádám Vás proto (a nikoli jen kvůli sobě) o prošetření zákulisí mého obvinění - nejspíš zcela naivně a bezpředmětně. Jistě, na taková šetření existují zákonné mechanismy, kterých může občan využít. Předpokládám tedy, že mě na ně odkážete. Pokud byste ale přece jen chtěl dostát svým slovům, že takové praktiky "podporovat prostě nemíníte", nabízím Vám tímto příležitost tato svá slova proměnit v činy.

Věra Jourová

V kauze Jourová jsme nevinně

Vydáno: 30.9.2008 / Lidové noviny, Lidovky.cz / autor: Janek Kroupa

Pane premiére, nechte prošetřit i můj případ, žádá bývalá náměstkyně ministerstva pro místní rozvoj Věra Jourová ve svém článku Mirka Topolánka (Nechte prošetřit i můj případ, pane premiére! LN 12. 9.). Píše, že byla obviněna na základě mé reportáže, že se dostala do vazby, a přitom, jak říká, je zcela nevinná. Vzhledem k tomu, že to není poprvé, bych rád některá její tvrzení uvedl na pravou míru.

Nejprve si připomeňme, o čem reportáž vlastně ve skutečnosti byla. Byly dvě (vysílané v říjnu 2006 v pořadu Na vlastní oči) a nebyly o Věře Jourové - lze je obě najít na internetu. Týkaly se Ladislava Péti, starosty moravského Budišova, a Zdeňka Doležela, bývalého šéfa kanceláře dvou premiérů. Starosta Péťa spolu s architektem Markem Řičářem žádali o dotaci na rekonstrukci budišovského zámku. Architekt vymyslel projekt, zažádal o dotaci, ale nedostal ji. Pak přišel starosta Péťa, rozpočet o zhruba třetinu navýšili a přislíbenou dotaci dostali. Starosta tvrdil, že přitom musí uplácet státní úředníky a tlačil na Řičáře, aby mu projekt přenechal. Tlak nakonec skončil obviněním z vydírání, kterého se měl dopustit starosta se svými spolupracovníky.

Reportáže jsme natáčeli přibližně devět měsíců, paralelně vedla své vyšetřování policie. Ta pak obvinila starostu, Zdeňka Doležela a jistého Miroslava Řehůlku, bývalého ministerského úředníka. Marek Řičář se stal korunním svědkem, skončil v policejní ochraně, kde je s celou rodinou dodnes. Nemůže se bránit a jeho jméno je dehonestováno.

Její výzva premiérovi není nesmyslná. Po zatčení tří zmíněných pánů jsme vysílali první reportáž, v ní se jméno Jourová vůbec neobjevilo. Pak policie zatkla i ji, státní zástupce a soud ji poslal do vazby. Nevím, jaké důkazy vedly všechny tři instituce k jejich rozhodnutí, policie si své vyšetřování vedla samostatně. Až několik dní potom, v době, kdy o jejím zatčení informovala všechna významná média, jsme vysílali reportáž, ve které se jméno Věra Jourová objevilo. Starosta Péťa ji opakovaně označoval za svého spolupracovníka a tvrdil, že pro ni má připraveny dva miliony. Kromě Péti ji ve zhruba 50minutové reportáži nikdo za korupčníka neoznačil. Mimochodem o paní Jourové byly zhruba čtyři minuty reportáže. Faktem, který ani ona sama nepopírá, je, že jakousi konzultaci v dané kauze starostovým lidem poskytla, tvrdí ale, že bezúplatně. Nevím o tom, že by Věra Jourová peníze dostala, ani jsem to já, ani mí spolupracovníci netvrdili. V hrubém materiálu k reportáži dokonce starosta Marku Řičářovi nabízel, že pokud mu přenechá budišovský projekt, zařídí mu právě přes Věru Jourovou jinou dotaci - to se v reportáži neobjevilo, nebyla totiž o ní. Nakonec policie celé natáčení svým zatýkáním přerušila právě ve chvíli, kdy se peníze z dotace měly rozproudit. Koho všeho by chtěl pan starosta skutečně uplatit, by bylo vidět až tehdy.

Státní zástupce Věru Jourovou nakonec obvinění zbavil. Je jejím právem domáhat se na státu případného odškodnění za vazbu. Její výzva premiérovi není nesmyslná. I mě by zajímaly některé okolnosti celého případu. Jednou z nich je kupříkladu role dnešního poslaneckého přeběhlíka Michala Pohanky, na toho se, na rozdíl od Věry Jourové, trochu pozapomnělo. I jeho totiž starosta Péťa považoval za blízkého spolupracovníka, navíc plánovali tzv. zlatou ránu - účast na dvoumiliardovém projektu v brněnské nemocnici svaté Anny. Žijeme ale v zemi, kde premiéři naštěstí případy neprošetřují...

Janek Kroupa, reportér TV Nova

Vážená paní Jourová...

Vydáno: 2.10.2008 / Lidové noviny, Lidovky.cz / autor: Mirek Topolánek

... necítím se být tím pravým adresátem vašich stížností (Nechte prošetřit i můj případ, pane premiére!, LN 12. 9.). Nicméně když už jste mě veřejně oslovila, považuji za slušné odpovědět. Zvláště, když s řadou vašich výhrad souhlasím a na základě vlastní osobní zkušenosti jim více než dobře rozumím. Zneužívání policejních spisů a médií k politickým hrám a manipulaci veřejného mínění je u nás bohužel až příliš častým jevem.

Coby premiérovi mi nepřísluší vyjadřovat se k otázce vaší viny a neviny. Nemohu a nesmím řešit, jak vážné bylo podezření vůči vám a zda vyšetřování skončilo kvůli nedostatku důkazů, nebo proto, že jste se skutečně ničeho protizákonného nedopustila. Jisté ale je, že byla vážně porušena vaše ústavní práva: presumpce neviny, právo na soukromí a ochranu osobnosti.

Stala jste se jednou z řady obětí špinavé hry, která se u nás začala hrát za vlády sociální demokracie. Řízené úniky informací z policejních spisů a jejich účelové citace v médiích tehdejší moc nejen tolerovala, ale často sama inspirovala. Nepochybně na to měl vliv i fakt, že bývalý ministr vnitra Gross umožnil návrat předlistopadových kádrů a jejich metod. Včetně likvidace politických protivníků a vnitrostranických soupeřů.

Když některý policista odmítl tuto hru hrát, byl nemilosrdně odstraněn. Jako například šéf protikorupční služby Evžen Šírek. "Provinil" se tím, že chtěl dotáhnout do konce spis Krakatice. Smutné je, že Šírkově likvidaci účinně asistovala média, která skočila na společnou provokaci Mrázka a Grossových lidí s údajným ohrožením tajných dat.

Tisíce ukradených stránek Přesně toto jsem měl na mysli, když jsem mluvil o nutnosti "vyčistit Augiášův chlév". Vaše kauza vznikla za vlády ČSSD, jmenovitě za premiéra a vašeho bývalého šéfa na ministerstvu pro místní rozvoj Paroubka. Právě on by lépe než kdokoli jiný uměl odpovědět na řadu otázek, které jste mi adresovala. Z titulu obou svých funkcí zná pozadí celého případu i důvody vašeho zatčení. Což zřejmě vysvětluje, proč vás tak rychle a bez skrupulí hodil přes palubu a dnes se k celé aféře nezná. Vedle médií má právě on největší podíl na vaší veřejné dehonestaci.

Současná vláda postupně zpřetrhává chapadla, jimiž krakatice omotala státní správu, policii a politiku. Nicméně stále zůstávají ve státních službách lidé, kteří jsou ochotni propůjčit se k nezákonným hrám ve prospěch zadavatelů z řad mocenských skupin či politiků. Příkladem může být estébácká provokace s hotelem Savoy před volbou prezidenta. A mnozí z těch, kteří kvůli svým nekalým praktikám museli státní správu opustit, si s sebou odnesli tisíce ukradených stran policejních spisů a odposlechů, jimiž dodnes zásobují média.

Právě spolupráce novinářů na těchto hrách zůstává vážným problémem. Jindy tolik proklamovaná nezávislost šla v tomto případě kupodivu stranou. Jak to, že novináře nezarazilo, že čím dál brutálnější manipulace jsou zcela v souladu s veřejně deklarovanými zájmy vlády ČSSD? Tehdejší Paroubkův ministr vnitra Bublan prohlásil, že kdo je nevinný, nemá se odposlechů co bát... Asi proto jeho inspekce nasadila těsně před volbami na křivě obviněného Ivana Langra odposlechy, k jejichž výpisům měl přímý přístup i Jiří Paroubek. Spolu s Langrem byli odposloucháváni i další ústavní činitelé, novináři a zcela neangažované osoby včetně dětí, celkově několik desítek lidí.

Médiím se tyto metody zalíbily. Vždyť zvyšovaly náklad a sledovanost. A těm, kteří měli hlídat zákonnost, zjevně vyhovovaly, dokonce podporovali i zneužívání bezpečnostních složek. Nynější vláda s tímto porušováním základních práv bojuje. Nicméně případ poslance Tlustého ukazuje, že se bohužel stále najdou politici, a to i v mé vlastní straně, kteří spolu s některými novináři rozehrávají tyto hry.

Vážená paní Jourová, jsem přesvědčen, že když jde o ústavní práva, musejí jít všechny ideologické rozepře stranou. Je třeba odsoudit ty, kteří tyto metody používají. I když jsou třeba z mé vlastní strany. A naopak se zastat obětí. Byť stojí na druhé straně politické barikády. Je mi jasné, že od vašeho bývalého ministerského a stranického šéfa Jiřího Paroubka jste se těžko mohla dočkat pochopení. Vždyť jeho nejbližší spolupracovníci jsou autory těch nejšpinavějších manipulací.

Přesto, že nelze přeceňovat vliv premiéra, budu s těmito metodami a jejich nositeli bojovat, jak jsem již řekl. Je jasné, že k tomu, aby byl tento boj úspěšný, musejí se ke mně přidat slušní politici ze všech stran, slušní novináři, slušní lidé v této zemi.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR

Platí to pro všechny, pane prezidente?

Vydáno: květen 2007 / Lidové noviny, Úhel pohledu / autor: Věra Jourová

S nadějí jsem si přečetla výrok pana prezidenta Václava Klause, že "buď je vina na straně pana Čunka a pak ve vládě zůstat nemůže, nebo se naše policie dopustila neuvěřitelného omylu, tragické chyby, a pak musí padnout řada hlav". Bohužel jsem sama obětí takové "tragické chyby", a proto se ptám, zda se princip vyvozené odpovědnosti za podobné pokusy na lidech vztahuje i na občany, kteří nejsou členy vlády.

Před sedmi měsíci jsem byla na letišti Ruzyně zatčena a obviněna z převzetí úplatku 2 mil. Kč z doby, jsem pracovala na Ministerstvu pro místní rozvoj. Peníze jsem měla vzít za to, že pomohu projektu BONO PUBLICO k evropským dotacím. Stalo se tak na základě svědectví dvou lidí, kteří vypověděli, "že o tom slyšeli".

S pocitem člověka, který se ocitl ve špatném filmu, jsem pak byla poslána na 33 dnů do vyšetřovací vazby. Pominu motivy tzv. svědků k mému nařčení a pozadí případu, které se mi postupně rozkrývá. V podstatě jsem se hodila jako loutka do něčí špinavé hry. Kdybych popsala jen zlomek toho, co o tom dnes vím, bylo by Vám asi, pane prezidente, špatně od žaludku.

Kauza se táhne dodnes, přestože se při vyšetřování zjistila řada závažných skutečností prokazujících mou nevinu. Nemohu o nich psát, protože vyšetřování pokračuje a nechci ovlivňovat jeho průběh. Nicméně aspoň tolik: O přidělování dotací jsem vůbec nerozhodovala. Uplácet mě by tedy nemělo vůbec žádný smysl. A za druhé: můj majetek jednoznačně odpovídá úřednickému platu, který jsem léta pobírala. Jsem samoživitelka, mám dvě děti ve vlastní péči a jako taková se pachtím jako většina lidí v této zemi, abych vše finančně utáhla. "Polštář" z úplatků nemám a nikdy jsem neměla.

Důsledky něčího přehmatu - zatčení a následného postupu ve smyslu "však my na ni něco najdeme" - jsou devastující:

  • V době mého zadržení se proti mně spustila obludná mediální kampaň, v které chyběla již jen podezření z prznění malých chlapečků. Zatímco kdejaký při činu chycený násilník je chráněn - nezveřejňuje se ani jeho jméno ani tvář - moje záběry plnily noviny a televizní obrazovky bez jakýchkoli skrupulí.
  • Po propuštění z vazby jsem samozřejmě přišla o veškeré zakázky, nové se mi hledají jen velmi těžko. Přitom jsem předtím pracovala v zahraničí jako - troufám si tvrdit - uznávaná expertka na evropské fondy, což je stále výlučná a vyhledávaná kvalifikace.
  • V době vazby mi kdosi vykradl byt - někdo, kdo věděl, že nejsem doma. Nezvaný návštěvník byl jistě nemile překvapen, když zjistil životní úroveň mediálně známé "korupčnice". Přesto si odnesl i to málo, co našel, včetně dokumentů, posledních úspor a cenných věcí po rodičích. Abych to zkrátila: nebýt přátel, kteří mi pomáhají, jsme dnes už bez přehánění i s dětmi na ulici.
  • Co je však ze všeho nejhorší, přestálá hrůza se podepsala na zdraví mé dcery. Její psychický stav nám celé tři měsíce nedovoloval vycházet z domu, nepočítám-li návštěvy lékařů a psychoterapie. I v současnosti, kdy jí konečně zabrala léčba, jsou její možnosti normálně fungovat velmi omezené. Trauma z toho, že nám někdo může beztrestně vtrhnout do života a totálně jej rozvrátit, nás bude provázet do konce života.

Až skončí vyšetřování – a ani v nejmenším nepochybuji, že pro mne skončí dobře – budu už stejně muset žít s cejchem. Ten mi někdo vypálil za asistence "právního státu", pod korouhví veřejného zájmu potírání korupce, to vše v přímém přenosu a v záři reflektorů.

Při pobytu ve vyšetřovací vazbě jsem měla možnost hovořit s duchovní církve husitské. Říkala mi, že musím věřit ve vyšší spravedlnost. Přes celkovou deziluzi, kterou zažívám, se zdráhám uvěřit, že se mám spoléhat právě jen na ni. Nejsem si jistá, zda volám po padání hlav. Volám dnes především po rychlém dokončení vyšetřování, otevření prostoru pro očištění svého jména a umožnění návratu do života. Celé to nesmí skončit oním cynickým "vyšetřování skončilo, zapomeňte". A doufám, že ani v případě, kdy se jedná o někoho, kdo t.č. není členem vlády.

Věra Jourová